Na papíře mají dva byty stejnou metráž, stejný počet místností a často i podobné stáří domu. Přesto jeden majitel doplácí za topení tisíce ročně navíc. Nejde o smůlu ani o „horší zimu“. Spotřebu tepla totiž neurčuje plocha bytu, ale kombinace technických detailů, provozu a polohy, které se v inzerátu obvykle neřeší.
Poloha bytu v domě
Rohový byt, byt pod střechou nebo nad průjezdem ztrácí teplo výrazně rychleji než byt obklopený dalšími vytápěnými jednotkami. Každá stěna navíc znamená další únik. Byt uprostřed domu profituje z tepla sousedů, i když sami topí méně. Rozdíl ve spotřebě může klidně dosáhnout desítek procent, aniž by se změnila teplota na termostatu.
Také byt orientovaný na jih nebo západ získává během dne pasivní teplo ze slunce. U severní orientace tento efekt chybí. V zimě slunce často nahradí část topení, v létě se situace otočí. Dva byty se stejnými okny, ale jinou orientací proto nikdy netopí stejně, i když mají stejný komfort.
Stav obálky domu
Zateplený dům automaticky neznamená nízkou spotřebu, ale rozhodují detaily, jako je napojení oken, kvalita izolace stropů a podlah nebo tepelné mosty kolem balkonů. Pokud jeden byt leží nad nevytápěným sklepem a druhý ne, rozdíl se projeví okamžitě. Teplo uniká tam, kde ho běžný obyvatel nevidí.
Okna a větrání
Starší okna sice propouští chlad, ale i nová okna dokážou spotřebu zvýšit. Špatně seřízené kování nebo trvalá mikroventilace fungují jako permanentně otevřené okno. K tomu se přidává způsob větrání. Krátké intenzivní vyvětrání ochladí vzduch, ale ne stěny. Dlouhé pootevření vychladí celý byt a topení pak dohání ztrátu celé hodiny.
Navíc moderní okna s vysokou těsností mění proudění vzduchu v bytě, což může zhoršit přirozené větrání. Pokud domácnost neřeší řízené větrání nebo alespoň správné návyky, vzniká pocit chladu i při stejné teplotě. Topení pak běží déle, aby kompenzovalo kombinaci vlhkosti, chladných povrchů a špatné výměny vzduchu.
Rozvody a regulace
Byty v jednom domě často nemají stejné rozvody ani stejnou regulaci. Dlouhé trasy teplé vody nebo topení bez vyvážení znamenají ztráty ještě dřív, než teplo dorazí do místnosti. Také špatně nastavené termostatické hlavice topí zbytečně nebo naopak přetápí, a větrání pak spotřebu dál zvyšuje.
Také počet osob, přítomnost domácích spotřebičů, vaření i běžný pohyb v bytě vytváří teplo. Byt obývaný jedním člověkem se chová jinak než byt plný rodiny. Rozdíly vznikají i v tom, zda někdo topí nepřetržitě na nižší teplotu, nebo nárazově. Obě strategie vedou k jinému výsledku na vyúčtování.
Stejná velikost bytu nevypovídá o tepelných ztrátách ani o provozu, ale spotřebu tepla ovlivňuje mnoho faktorů. Právě proto mohou dva zdánlivě totožné byty skončit s úplně jinými účty, aniž by jeden z nich topil víc pro pocit pohodlí.
