Křen selský (Armoracia rusticana) se vyskytuje ve volné přírodě, na lukách a rumištích ve velkém množství. Bez křenu si většina z nás nedokáže představit vepřové hody, jinému se vybaví křenová omáčka, a to i přes slzy, které samotný křen při pořádném nádechu jeho štiplavé vůně vhání do očí.
O křenu je zmínka v léčitelství. Babské rady praví, že křen je vhodný na omrzliny, pomůže v době nachlazení, povzbuzuje trávení a má blahodárný vliv na bolavé klouby. Pro námořníky byl významným zdrojem vitamínu C proti kurdějím.
K nám se křen dostal z Moldávie a jižní Ukrajiny. Jeho listy dorůstají až do 2 m. Pěstuje se pro svůj mohutný dužnatý kořen. Jak ale na to, aby vám vyrostl v zahradě.
Stanoviště a půda
Pro křen je určitě důležité, aby byl umístěn na slunném místě, snese i polostín. Půda by měla být vlhká, bohatá na živiny a propustná. Záhon je dobré před výsadbou zrýt a pořádné prohnojit, nejlépe chlévským hnojem, případně kompostem. Hnojit je vhodnější na podzim, aby se hnojivo v půdě dobře rozložilo.
Výsadba křenu
Pro výsadbu je potřeba kořenových řízků. Řízek by měl mít délku cca 10 cm a jeho průměr přibližně 2 cm. Nejlepší možnou dobou pro výsadbu je podzim, ale stejně tak si ho můžete zasadit i na jaře. Vysazuje se do předem vyhloubené jamky o hloubce 30 cm, vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami dodržujte asi tak 70 cm; musíte počítat s tím, že se vám křen rozroste.
Péče a sklizeň
V době, kdy vám jde křen do květu, je dobré se květenství zbavit, oslabuje celou rostlinu. Křen sklízíme na podzim po zhnědnutí listů – od října do prvních mrazů. Zeminu kolem křenu odkopnete a odseknete výhonky ke spotřebě. Mateřský kořen ponecháte a přihrnete zeminou. Sklizeň můžete opakovat každý rok, křen totiž můžete pěstovat jako jednoletou rostlinu i jako trvalku. Obvykle vydrží až deset let.
