Strach ze tmy patří mezi nejstarší lidské obavy. Dřív chránil člověka před predátory, dnes se projevuje jinak. Stačí zhasnout světlo a mozek začne vymýšlet příběhy. V moderním bytě už nám nehrozí tygři, ale nejistota, co se skrývá v prostoru, který nevidíme. Tma totiž nespouští jen fantazii, ale i fyzickou reakci. Tělo se napne, dýchání se zrychlí a mysl hledá únik.
Pro někoho je to jen drobný neklid, pro jiného opravdový problém. Lidé, kteří se tmy bojí, se často cítí nesví i v noci doma, i když jsou v bezpečí. A právě interiér může tuhle vnitřní tenzi zmírnit víc, než by se zdálo.
Kde se bere strach ze tmy?
Tma omezuje zrak, tedy smysl, kterému důvěřujeme nejvíc. Když ztratíme vizuální kontrolu nad prostorem, nastupují jiné instinkty. Mozek automaticky zapíná pohotovostní režim, protože nevidí, co by ho mohlo ohrozit.
Děti se tmy bojí téměř všechny. U dospělých zůstává tahle úzkost v jemnější podobě. Někdy jako lehká nervozita, jindy jako úzkostná nespavost. V psychologii se tomu říká nyktofobie, tedy přehnaný strach z temnoty. Často souvisí s fantazií, s vnitřní nejistotou nebo s potřebou mít věci pod kontrolou.
Někdy ale nejde o samotnou tmu, ale o to, co v ní symbolicky cítíme. Neviditelné. Neznámé. Ticho, které dovoluje slyšet vlastní myšlenky. A právě to bývá pro mnohé děsivější než noc samotná.
Jak tma ovlivňuje vnímání prostoru
Tma mění vnímání tvarů, hloubky i vzdáleností. Místnost, kterou známe nazpaměť, najednou působí jinak. Stíny vytvářejí iluzi pohybu, rohy ztrácejí jistotu, světlo z ulice kreslí na stěnu nové siluety. To, co mozek nedokáže rozpoznat, začne si domýšlet. V noci se navíc mění i zvuky. V tichu jsou slyšet drobné šelesty, které za dne zanikají. Každé prasknutí podlahy, vzdálené auto nebo šustění závěsu získává nový význam. Proto interiér, který působí během dne útulně, může v noci vyvolávat napětí.
Jak může interiér tmu zkrotit
Zajímavé je, že strach z tmy se dá výrazně ovlivnit prostředím. Domov, který působí bezpečně a teple, dokáže zklidnit i večerní úzkost. Velkou roli hraje světlo. Nejen jeho množství, ale i barva a rozmístění.
Teplé světlo se žlutým odstínem působí uklidňujícím dojmem, zatímco bílé a studené může vyvolávat napětí. Místo jedné silné žárovky u stropu funguje lépe několik menších světelných bodů, které vytvářejí vrstvy. Lampy, světelné řetězy nebo světlo ukryté za závěsem dává pocit hloubky a jistoty. Člověk má dojem, že prostor neskončil, jen se ztišil.
Pomáhá i to, když interiér zůstane čitelný i po zhasnutí hlavního světla. Například pomocí tlumeného orientačního osvětlení na chodbě nebo lampičky s regulací intenzity u postele. Domov pak zůstává přehledný a mozek se nevyděsí, že zmizel.
Barvy, materiály a tvary, které uklidňují
Kromě světla působí i samotné vybavení. Tmavé barvy paradoxně nemusí strach z tmy prohlubovat, pokud jsou kombinované s teplými tóny a měkkými materiály. Dřevo, textil, samet nebo len prostor zútulní a přirozeně pohlcují světlo.
Lesklé povrchy a ostré kontrasty naopak zvyšují napětí, protože se v šeru odrážejí jinak než za dne. Měkké tvary, kulaté hrany a nepravidelné struktury pomáhají mozku zůstat klidný, vnímá je jako bezpečné. Proto se doporučuje používat tlumené odstíny, které neoslňují, ale vytvářejí dojem tepla.
Když se člověk přestane snažit tmu porazit, začne ji vnímat jinak. Jako prostor pro odpočinek, ztišení, návrat k sobě. Domov, který umožní světlu i tmě fungovat v rovnováze, vytváří pocit jistoty.
Strach ze tmy nezmizí lusknutím prstu, ale dá se zkrotit tím, jak kolem sebe tvoříme prostor. Když byt začne mluvit jazykem klidu, ztrácí tma svoji moc. Domov pak není místo, kam se utíkáme před světem, ale kde se učíme nebát ani sami sebe.
Zdroj textu: psychologytoday.com, architecturaldigest.com
Zdroj foto: www.freepik.com
